Přestat s cukrem a fast foodem: metabolický reset

Hladiny hormonu hladu ghrelinu rostou a signály hormonu sytosti leptinu jsou potlačeny. V těle se probouzí falešný poplach z nedostatku energie a hladu.

Palivo pro druhy bakterií ve střevech, které se živí cukrem a zpracovaným tukem, je odříznuto; jejich podíl začíná klesat a rovnováha se posouvá ve prospěch druhů milujících vlákninu.

Aby vyrovnaly klesající krevní cukr, uvolňují nadledviny kortizol. Tento reaktivní vzestup hormonu může způsobit mírnou úzkost a přerušovaný spánek.

Mozek si ještě nezvykl používat ketony, které vyrábějí játra, a vyrovnanou glukózu jako alternativu ke glukóze. Schopnost soustředění slábne a mozková mlha vrcholí.

S rychlým vylučováním vody kolísají hladiny draslíku a hořčíku. Ve svalových buňkách se objevují mírné bolesti a únava.

Jak se střevní flóra přizpůsobuje nové stravě, mohou se objevit dočasné plyny, nadýmání nebo mírné křeče. Je to samoomezující adaptační proces běžný při změně stravy.

Chuťové pohárky na jazyku se osvobozují od nadměrného cukrového bombardování. Začíná obnova receptorových buněk.

Mozek přijímá, že umělá glukózová podpora nepřijde. Neurologické krizové vlny slábnou a energie se začíná vyrovnávat.

Játra maximalizují kapacitu vyrábět glukózu z bílkovin a tuků (glukoneogeneze). Tok glukózy do mozku se stabilizuje.

Slinivka už nedělá obrovské inzulinové výkyvy a základní hladina inzulinu v krvi se vrací do zdravých mezí.

Jak počet bakterií Firmicutes milujících cukr klesá, začínají se množit bakterie Bacteroidetes milující vlákninu, které usnadňují kontrolu váhy.

Přeměna cukru na tuk v játrech (De Novo Lipogeneze) ustává. Jaterní buňky zastavují syntézu tuku a přepínají do detoxikačního režimu.

Chuťové pohárky na jazyku se obnovují zhruba v týdenních cyklech. Jakmile nadměrné cukrové bombardování ustane, citlivost na sladkou chuť začíná růst.

Mozek začíná znovu cítit hormon sytosti (leptin). Získáváš schopnost přestat jíst, jakmile jsi sytý.

Chronický buněčný zánět, který cukr spouští (hladiny CRP), v krvi klesá. Bolesti kloubů ustupují.

Pokles hladiny inzulinu snižuje tvorbu kožního mazu. Akné a ucpané póry končí.

Díky stabilnímu krevnímu cukru vyrábějí buňky stálou energii. Náhlé hypoglykemické propady během dne a těžký útlum po jídle z velké části mizí.

Podráždění, které přebytek cukru způsoboval ve střevní sliznici, ustává a střevní bariéra se sama opravuje.

Vyrovnaný krevní cukr zvyšuje noční uvolňování růstového hormonu (GH). Kvalita hlubokého spánku roste.

Protože zátěž metabolizace fruktózy a trans tuků z jater zmizela, klesají enzymy poškození jater.

Hladiny BDNF, faktoru učení mozku, rostou, jak mizí malátnost způsobená cukrem. Paměť sílí.

Tlak ve filtračních jednotkách ledvin (glomerulech) z vysokého cukru klesá. Zátěž ledvin polevuje.

S vyrovnáním prospěšných bakterií ve střevech se stabilizuje tvorba hormonu štěstí serotoninu.

Jakmile je umělý cukrový dopamin odříznut, začíná mozek množit vlastní přirozené receptory. Fyzická závislost na cukru končí.

Inzulinové receptory na povrchu buněk jsou znovu citlivé na glukózu. Buněčná rezistence ustupuje.

Hodnoty triglyceridů a VLDL (špatného cholesterolu), zvýšené zpracovaným tukem a cukrem, klesají.

Nebezpečný tuk (viscerální tuk) nahromaděný kolem břicha a vnitřních orgánů se začíná rychle spalovat.

Prefrontální oblast mozku vyvíjí ocelovou vůli proti reklamám na fast food a nutkání jíst při stresu.

Vazba molekul cukru na bílkoviny a tuhnutí kolagenu (glykace, AGEs) se zpomaluje. Časem to pomáhá zachovat pružnost kůže.

Návyk uvolňovat endorfiny cvičením a pohybem místo cukru se usazuje a motivace ke cvičení roste.

Rychlost, jakou se hemoglobin v tvé krvi obaluje cukrem (HbA1c), začíná klesat a riziko poškození cév ustupuje.

Zátěž zánětu a mikropoškození, kterou vysoký cukr vytvářel v cévách mozku, začíná klesat. (Souvislost cukru s Alzheimerovou chorobou / „cukrovkou 3. typu“ je předmětem výzkumu; není to pevný slib ochrany.)

Cyklus vrhání se na jídlo při stresu (cyklus kortizol-cukr) je přetržen. Nadledviny reagují na stres klidně.

S lepší tekutostí krve a klesajícím tlakem roste čerpací síla srdečního svalu.

Bazální metabolická rychlost a cyklus sytosti fungují bezchybně a proces hubnutí získává stabilitu.

Neurální zánět, který cukr vytvářel, končí. Učení, soustředění a kapacita paměti vrcholí.

Rozmanitost prospěšných bakterií ve střevech (bohatost mikrobiomu) se blíží úrovni člověka, který cukr vůbec nekonzumuje.

Buňky ponechané bez cukru zrychlují proces autofagie (samočištění), aby odstranily poškozené bílkoviny a odpad uvnitř.

Beta buňky slinivky produkující inzulin se osvobozují od únavy z chronické nadprodukce a přepínají do zdravého základního režimu.

Napájení kazivých bakterií v ústech cukrem končí; pH rovnováha slin se zlepšuje, zubní sklovina se remineralizuje a zánět dásní ustupuje.

Citlivost na leptin (sytost) se plně usazuje; mozek správně čte signály hladu a sytosti a náhlé chutě na cukr a epizody přejídání mizí.

Dopaminový systém odměny se z velké části vymaňuje ze závislosti na umělé sladkosti cukru; sladkost přirozených potravin začíná působit dostatečně a uspokojivě. Je normální, že se chuť občas ve spouštěcích chvílích vrátí.

Nadbytečné triglyceridy a tukové zásoby nahromaděné v jaterních buňkách z velké části tají; rychlost zotavení závisí na stravě a jednotlivci.

Tvorba nových cukerných usazenin (AGEs) z velké části ustává; odstraňování stávajících usazenin je pomalé a kvalita kůže se může časem zlepšovat.

Mikroškrábance a opotřebení, které vysoká glukóza vytvářela v cévním endotelu, jsou z velké části opraveny.

Stále lépe se chápe, že výživa ovlivňuje expresi genů (epigenetika); existují data naznačující, že zdravé stravování může příznivě ovlivňovat expresi některých metabolických genů potlačených cukrem. Oblast se stále zkoumá.

Jak se citlivost na inzulin a funkce slinivky zotavují, riziko cukrovky 2. typu a metabolického syndromu výrazně ustupuje. Velikost účinku závisí na osobní historii.

Filtrační jednotky ledvin (nefrony) se osvobozují od chronické zátěže filtrovat cukr a riziko selhání ledvin ustupuje.

Nadbytečný, nebezpečný tuk nahromaděný kolem vnitřních orgánů (viscerální) výrazně ustupuje ke zdravým hodnotám při zdravém stravování a pohybu.

Díky zdraví cév a rovnováze tlaku riziko ischemické choroby srdeční výrazně klesá.

Snížení prostředí chronicky vysoké glukózy a vysokého inzulinu (stimulace IGF-1) pomáhá snížit rizikové faktory některých typů rakoviny. Rakovina je multifaktoriální; výživa je jedním z faktorů.

Snížení inzulinové rezistence v mozku (někdy nazývané „cukrovka 3. typu“) zlepšuje jeden z faktorů, které dlouhodobě ovlivňují riziko kognitivního úpadku.

Ochrana beta buněk slinivky produkujících inzulin před chronickým přetížením výrazně snižuje dlouhodobé riziko vyčerpání (selhání beta buněk).

Existují data naznačující, že prostředí s nízkým inzulinem a nízkým chronickým stresem může příznivě ovlivňovat markery buněčného stárnutí (např. rychlost opotřebení telomer); oblast se stále zkoumá.

Zdravé stravování rozložené do mnoha let přibližuje tvůj metabolický rizikový profil tomu, kdo nikdy nekonzumoval nadbytek cukru nebo fast food. Osobní historie výsledky ovlivňuje.